dozírat
[doziːrat]
(3. j. -rá, rozk. -rej, čin. -ral, trp. -rán, podst. jm. -rání)
sloveso nedokonavé
(kdo dozírá na co, na koho; nad čím), (kdo dozírá, aby…)
věnovat někomu, něčemu pozornost s cílem předejít nežádoucímu dění, dávat pozor, hlídat syn. dohlížet:
dozírat na dodržování zákonů
Rodiče dozírají přísným okem na děti.
Editor dozírá nad obsahem celého časopisu.
Měl by dozírat na to, aby k úniku informací nedocházelo.
Pak už jen dozíral, aby žena co nejvíc pila.
podst. jm. K jeho povinnostem patří i dozírání na zákonnost postupů policie.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doziːrat]
(3. j. -rá, rozk. -rej, čin. -ral, trp. -rán, podst. jm. -rání)
sloveso nedokonavé
(kdo dozírá na co, na koho; nad čím), (kdo dozírá, aby…)
věnovat někomu, něčemu pozornost s cílem předejít nežádoucímu dění, dávat pozor, hlídat syn. dohlížet:
dozírat na dodržování zákonů
Rodiče dozírají přísným okem na děti.
Editor dozírá nad obsahem celého časopisu.
Měl by dozírat na to, aby k úniku informací nedocházelo.
Pak už jen dozíral, aby žena co nejvíc pila.
podst. jm. K jeho povinnostem patří i dozírání na zákonnost postupů policie.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)